Myslivost
Myslivecký svod a Hon na lišku – norování ;-).
Jak
probíhal myslivecký svod
Jednoho chladného rána
jsme se vypravili na myslivecký svod. Je to akce konaná jednou za rok myslivci.
Účastní se jí všichni pejsci, jejichž
páníčci s nimi chtějí skládat
zkoušky z myslivosti. Vše spočívá
v tom, že zvolený veterinář prohlédne pejska. http://www.cmmj.cz/Kynologie/detail.asp?kyID=29
Na místo jsme museli
dorazit už kolem osmé hodiny, abychom stihli ještě před zahájením vyplnit opožděnou
přihlášku. Po malém zpoždění pořadatelů jsme
se všichni seřadili na velkém hřišti a vše mohlo začít. Myslivci všechny krásně
uvítali, zkontrolovali pejskům očkování a všem sdělili informace co, kde, kdy a
jak :- )
Na nástupu byl Cipryánek úplně v klidu. Ani
troubení na lesní roh ho nerozhodilo.
Dokonce bych řekla, že se mu to líbilo :-) Pak už jsme se postavili do fronty
k panu veterináři. Vše probíhalo venku, takže nám při čekání byla velká
zima. Na svodu jsme poznali spoustu jezevčíků, ohařů a dalších pejsků.
Při dlouhém čekání
začala Cipryho očmuchávat jedna slečna foxteriéra Dášenka. Cipri k ní také
čmuchal a najednou Dášenka na Cipryho zaútočila. Vrhli se na sebe, začali po
sobě vrčet a cvakat zubami. Rychle jsme je od sebe odtrhli, ale vrčení a
štěkání nepřestávalo ani na chvilku. Nakonec se nám je ovšem podařilo uklidnit.
Pak už se na sebe ani nepodívali. Byla nám strašná zima, když už nás vyvolali,
že se máme připravit. Cipryho jsem pohladila, aby se nebál a nebyl nervózní.
,,Tak pojď fešáku“ byla první slova pana veterináře a už Cipriho škrábal za
ušima. To se Ciprimu moc líbilo. Po té si jej veterinář změřil, prohlédnul mu
packy a pořádně zuby, oči a čenich. Říkal, že je moc hezký, že má krásnou
hlavu, že bychom měli jezdit na výstavy. (to nevěděl, že už jezdíme :- ))
Prostě samá chvála. Ani jsme to nečekali. Pak už jenom pan veterinář nadiktoval
zápis do rodokmenu a mohli jsme jet domů. Byl to velice úspěšný den. Za odměnu
jsem Cipriánkovi dala kolečko dušené šunky. Pořádně jsme se tam nachladili, tak
jsme zbytek dne společně strávili v postýlce pod peřinou.
Myslivecký svod už máme
úspěšně za sebou a teď už začínáme trénovat na myslivecké zkoušky.
Norování
Dnes 10.05.2009 jsme trénovali na zkoušku
norování. Na tréninku bylo více pejsků a
naše kamarádka Martina, aby nám pomohla se trošku zorientovat v tomto
stylu myslivosti.
Cipryánka jsme nechali
čmuchat k lišce, abychom věděli, jaká bude reakce. A byla přesně taková,
jakou jsme očekávali. Vrčel, štěkal, vztekal se a snažil se na lišku pořád útočit,
takže vše šlo v pohodě. U nory se však objevil malinký zádrhel ;- ). Ve chvíli
kdy měla nora otevřeny horní víka vše šlo, ale když se měla nad Ciprim zavřít,
tak reakce byla ,,zpět,, ale ne úplně,
jenom na půl těla, hlavně tak aby na lišku viděl a mohl štěkat;-). Zjistili jsme,
že našim největším nepřítelem není liška, ale tma a malý prostor! Přiznejme si,
že do podmínek, kdy na vás liška cení zuby, nevydíte nic jiného než tmu a máte
vlézt do prostoru, ve kterém se nemůžete postavit, by jsme nevlezli také.
Nicméně si myslím, že to byl pouze strach z neznámého, a že jej překonáme
dalšími tréninky.
A proč myslivost?
Myslivost jsme si nevybrali
jen proto, aby jsme s Ciprym mohli vystavovat v kategorii pracovních
plemen, ale také proto že se v našem okolí vyskytuje velice často a máme
spoustu přátel, kteří nám s výcvikem pomáhají.
A proto norování není
jediná disciplína mysliveckých zkoušek, na kterou cvičíme, ale snažíme se v ostatních
disciplínách mysliveckých zkoušek
teriérů a jezevčíků. A jaké to jsou můžete vidět například na
stránkách Českomoravské myslivecké jednoty. (http://www.cmmj.cz/Kynologie/detail.asp?kyID=41)
Ale ještě než půjdeme
na zkoušky, je před námi dlouhá cesta
tréninků a spoustu času stráveného v lese.